Máme-li hovořit o historii našeho sboru v Odrách, musíme si nejprve krátce připomenout události, které jeho vzniku předcházely.
Území, na kterém dnes žijeme, bylo po dlouhá staletí osídleno německým obyvatelstvem převážně katolického vyznání. Menšina německých evangelíků byla po bitvě na Bílé hoře pro své náboženské přesvědčení pronásledována. Po vydání Tolerančního patentu 13. října 1781 císařem Josefem II. se k evangelickému vyznání hlásili ponejvíce obyvatelé ze Suchdolu nad Odrou a jeho okolí. V roce 1859 si za velmi těžkých podmínek postavili v Suchdolu mohutný chrám, který tam stojí dodnes.
V Odrách byla zřízena kazatelská stanice německých evangelíků v roce 1897. Měli pronajatou místnost v hotelu Jelen (dnes Max) na náměstí. Kazatelská stanice patřila duchovní správou právě k suchdolskému sboru. V roce 1922 byla kazatelská stanice přemístěna do školy na Radniční ulici (dnešní hudební škola). V pozdějších letech 1922 -1936 nastala duchovní stagnace. Krátce potom přišla předválečná a válečná léta, počet bohoslužebných shromáždění se zmenšil a tím vývoj německého evangelictví v Odrách a okolí končí.
Po ukončení 2. světové války, obnovení naší samostatnosti, navrácení pohraničního území a nuceném vystěhování velké části německého obyvatelstva došlo k přesunu českého obyvatelstva z vnitrozemí do těchto uprázdněných oblastí. Od června 1945 začalo s ostatními osídlenci přicházet do oblasti Oder, Fulneku, Vítkova a Suchdolu nad Odrou také mnoho evangelíků, většinou z Valašska, Těšínska, Ostravska, a reemigranti z Volyně a Jugoslávie. Usazovali se nejraději v kompletních celcích podle jednotlivých vesnic a měst, odkud přicházeli.
Rozlehlá území kladla velké nároky na první kazatele, kteří se k této obětavé práci přihlásili. Do Suchdolu se koncem srpna 1946 přistěhoval vikář Ladislav Dostál. První jeho bohoslužby se konaly v suchdolském kostele 11. září 1946.
Duší a vůdčí osobností evangelíků, kteří se přistěhovali do Oder, Louček, Jakubčovic, Veselí, Fulneku a dalších vesnic, byl Josef Bartoň, pocházející z Orlové. Už během zimy roku 1945 opatřil potřebnou místnost ke shromažďování, a to v prvním poschodí měšťanské školy, na níž byl jeho syn Adolf ředitelem. První bohoslužby v této místnosti vykonal farář Dostál
10. března 1946, kdy se shromáždilo 76 bratří a sester z Oder a okolí. Nejpočetnější shromáždění toho roku bylo o Vánocích, kdy se sešlo 96 bratří a sester a k Večeři Páně přistupovalo 31 osob. Místnost, v níž se konaly bohoslužby, byla vybavena harmoniem pocházejícím z majetku německé evangelické církve. Čteným kázáním v nepřítomnosti faráře sloužil bratr Josef Bystroň.
27. června 1946 se do Oder přistěhoval ze Seninky u Vsetína Josef Bělíček se svou rodinou. Ten se stal velkým pomocníkem bratru Bystroňovi. Společně požádali MNV v Odrách
o poskytnutí vyhovující budovy, kterou by bylo možno upravit na modlitebnu. K přidělení budovy na Kopečné ulici 5 došlo počátkem března roku 1947. Jednalo se o bývalý hostinec, poznamenaný stopami války z doby osvobozování Oder sovětskou armádou. Obětavou prací bratří a sester se podařilo za velmi krátkou dobu uvést především sál do takového stavu, že dne 30. března 1947 se mohlo konat otevření nové modlitebny. Při této příležitosti kázal
farář Dostál ze Suchdolu nad Odrou, bylo přítomno 142 účastníků, nejvíce v historii této modlitebny. Tato dále sloužila také k bohoslužbám církve metodistické.
Mládež se v této době scházela v Loučkách u Jana Macháčka společně s mládeží Jednoty bratrské. Její duchovní oporou byl Jarek Hluchý, který později tragicky zahynul při dopravní nehodě v Hošťálkové.
Rozběhlo se vyučování dětí v Nedělní škole, vedené bratrem Josefem Bělíčkem, později učitelkou sestrou Jarmilou Kvítkovou. Příznivé podmínky pro další duchovní rozvoj vedly faráře Dostála ze Suchdolu a oderské bratry k tomu, aby byla v Odrách zřízena kazatelská stanice. K tomu došlo 14. března 1948 po dopoledním shromáždění, na kterém kázal farář Dostál. Byl zvolen výbor kazatelské stanice v počtu šesti členů: Josef Bystroň, Josef Bělíček, L. Ondruch - učitel, Miroslav Škoda, Tomáš Kovář z Veselí a Antonín Machala z Louček Bohoslužby konával každou druhou a čtvrtou neděli v měsíci v 16 hodin farář Dostál a další kazatelé ze vzdálenějších sborů.
10. dubna 1949 nastoupil do Suchdolu farář Gustav Říčan, který byl pro Odry obětavým pomocníkem a kazatelem. Prvním kazatelem v oderské kazatelské stanici výjimečně se samostatným výborem se stal vikář Miroslav Frydrych pocházející z Ratiboře. Sloužil v Odrách v letech 1951 – 1956. Mezitím v období 1952-1954 absolvoval vojenskou službu. Ve farní budově bydlel kratší dobu společně s rodinou Josefa Bělíčka, kterému pak město poskytlo byt na náměstí v Odrách.
Dne 1. května 1956 byl v Odrách ustaven samostatný sbor Českobratrské církve evangelické. Členy staršovstva byli zvoleni: Josef Bystroň, Josef Bělíček, Josef Šťastný, Antonín Machala, Tomáš Kovář, Ludvík Ondruch, Miroslav Škoda. Funkci kurátora a zároveň archiváře sboru vykonával dlouhá léta Josef Bělíček st., který také do roku 1953 psal sborovou kroniku.
Kazatelská stanice ve Fulneku byla zřízena v roce 1956. Hospodářskou i duchovní správou náleží k mateřskému sboru v Odrách dodnes. Neměla stálou místnost k bohoslužbám, takže se v průběhu let bohoslužby konaly nejprve ve škole (zásluhou tehdejšího předsedy MNV
br. Kadlčíka), pak v katolické kapli, její v sakristii během oprav, v místnosti zvané „loreta“ u vchodu do mateřské školky. V roce 1992 provedl Úřad památkové péče v Novém Jičíně za účasti UNESCO rozsáhlou adaptaci Památníku J. A. Komenského, jehož součástí je bratrská kaple. V ní nám bylo umožněno konat bohoslužby na základě smlouvy o bezplatném užívání. Bohoslužby zde bývají každou druhou a čtvrtou neděli v měsíci.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Až do roku 1994 sloužila v Odrách ke shromažďování sboru i ubytování rodiny kazatele budova na Kopečné ulici 5, postavená v roce 1817 podle plánu města Oder. Ačkoliv byla úsilím a obětavostí sboru mnohokrát opravována a přizpůsobována sborovým potřebám, nedostatek prostoru a celkový stav objektu vedl staršovstvo k rozhodnutí hledat ve městě vhodnější budovu, která by lépe vyhovovala činnosti rozrůstajícího se sboru a umožňovala zřídit přiměřenější byt pro rodinu kazatele. V roce 1993 byla od města Oder zakoupena část budovy na ulici 1 máje 63, zbývající část zůstala až do roku 2006 ve vlastnictví Československé církve husitské ve Studénce. Z historie této budovy je zajímavé připomenout, že byla původně hostincem, po 1. světové válce v ní Československá církev husitská zřídila svou modlitebnu, v 50. letech 20. století část objektu převzalo město, sál sloužil jako tělocvična a byt obýval předseda MNV Běhálek. Původní sborový dům v Kopečné ulici byl prodán majiteli pohřební služby Liboru Smetanovi.
Celkovou přestavbu zakoupené budovy provedly oderské firmy, mnoho práce však bylo vykonáno i členy sboru, místní stanice církve bratrské i brigádníky z řad mládeže okolních sborů (Suchdol, Nový Jičín, Vsetín). Neocenitelnou zásluhu na zdárném průběhu díla má tehdejší administrátor, farář Vlastimil Kovář, který přispěl svými organizačními schopnostmi, získáváním finančních prostředků, zkušenostmi z podobných rekonstrukcí v Suchdole a Novém Jičíně a nejednou i manuální prací.
První bohoslužby v nové modlitebně vykonal 4. září 1994 Radovan Rosický. Zúčastnili se jich také manželé Craddockovi ze skotského Edinburghu. S tamním sborem Skotské reformované církve má oderský sbor dlouhodobou partnerskou spolupráci, zahrnující i mnohou finanční podporu ze skotské strany. Oficiální otevření modlitebny spojené s instalací jáhna Radovana Rosického jako kazatele oderského sboru proběhlo 26. května 1996. Kázáním posloužil farář Rostislav Chlubna, odpoledne přednášel synodní senior Pavel Smetana. Této slavnostní události byli přítomni představitelé všech místních církví – církve bratrské, československé husitské a římskokatolické, řada farářů i členů moravskoslezských sborů a opět zástupci partnerského sboru v Edinburghu, manželé Horsburghovi.
Za služby bratra Rosického se v Odrách ustavilo občanské sdružení Benjamin, zabývající se prací s dětmi a mládeží mimo sbor na křesťanských základech. Nejznámnější aktivitou tohoto sdružení je patrně každoroční pořádání dětských letních táborů, do něhož se zapojují mnozí členové sboru.
V roce 2003 odešel jáhen Radovan Rosický do nového působiště v Krnově a od té doby je oderský sbor opět administrován, tentokrát farářem Romanem Lukášem z Hranic, který zde pravidelně koná biblické hodiny a jednou měsíčně káže. Na faře bydlí rodina kurátora Radka Hanáka, ordinovaného presbytera a absolventa Biblické misijní školy v Hradci Králové, jenž vykonává bohoslužby dvakrát měsíčně a obětavě zastává velkou část sborové práce.
Rok 2006 byl pro oderský sbor zlomový. Byly zakoupeny zbývající dvě pětiny budovy od československé církve husitské, která zde již své bohoslužby nekoná. A tak od tohoto roku má sbor v Odrách ve svém vlastnictví celý sborový dům, kde se mohou důstojně konat veškeré sborové aktivity.
Zpracovali:
Miroslav Škrabánek
Radek Hanák
Eva Dvorská